Dobrman, plnokrevník mezi psy.

Již odmalička mě fascinovalo toto ušlechtilé plemeno.

V roce 1994 jsem si pořídila svého prvního psa – dobrmana jm.Argo ze Psoluky, se kterým jsem již brzy poznala, že s dobrmanem není nikdy nuda. Neustále mě překvapoval svou vysokou inteligencí, láskou a určitou dávkou šprýmařství. S Argem jsem do jeho dvou let složila zkoušky z výkonu: ZM, ZVV 1, IPO 1, SchH A, ZPO 1. Bohužel jeho nadějnou kariéru ukončilo zranění – zlomený krční obratel. V květnu roku 2001 Argo umírá….

  

Po jeho smrti jsem neváhala a ihned si pořídila dalšího dobrmana, tentokráte fenu jm. Alessandra Halit Paša (zvaná Sisi), která se posléze stává zakladatelkou mé chovatelské stanice Alargo Bohemia.

Cílem této ch.stanice není kvantita, ale kvalita. Odchov exteriérově výborných jedinců, s výborným rodokmenem se zastoupením významných chov.stanic Evropy a především vyrovnaných povah, s velkou dávkou temperamentu, vysokým kořistnickým pudem a výborným nosem.

Alessandra získala množství výstavních titulů a splnila 7 zkoušek z výkonu, jako první fena z českého chovu se probojovala mezi 4 nejlepší černé feny šampionky na IDC. Sisi ale byla především dobrman s neuvěřitelně milou, vyrovnanou povahou, s obrovským zájmem o aport a stopování. Všechny tyto vlastnosti předala ve svém prvním vrhu svým potomkům.

  

Z tohoto prvního vrhu (po otci Sergius Alexandrija Rerikh) jsem si ponechala fenu jm. Amee Halitpaša Alargo Bohemia, která z velké části naplňuje mé představy o ideálním představiteli plemene. Amee mi dala strašně moc. Nejenom, že byla neuvěřitelný aportér, měla ohromnou chuť do jakékoli práce (obrana, stopy, poslušnost), exteriérově téměř dokonalá, ale hlavně byla parťák, který dával najevo, jak je vděčný za každou chvilku strávenou po mém boku. Když si na můj klín položila hlavu a přitiskla se, bylo cítit, jak si ode mne brala veškerou lásku, a svojí předávala. Byl to první a jediný pes, u kterého jsem toto pocítila. Do dnes si vyčítám, že jsem se o ní vlastní hloupostí připravila. Více o jejím osudu bude v sekci zdraví.

  

Roky 2008 – 2009 byly pro mne i mé blízké velice smutné. V roce 2008 nás opustila Sisi a v roce 2009 moje maminka a Amee. Jak u maminky tak u Amee to byl dlouhý boj s nerovným soupeřem. U maminky to byla rakovina, u Amee to byla leishmanióza.

Všechny tyto okolnosti na mne těžce dopadaly a já během našeho boje s leishmaniózou byla rozhodnuta zůstat bez psa. Dlouho to nevydrželo a pár dní poté co mě Amee opustila jsem si zamluvila další holčičku. V půlce února jsem si jí přivezla, malého černého ďáblíka. Holčičce říkáme Bonie a její oficiální jméno je Bealy Artep Moravia. Bonie zaujme především svým vitálním projevem, prostorným a hbitým pohybem, který se odráží na její postavě. Na svůj věk je velmi osvalena. Když jsem si vybírala štěňátko, chtěla jsem temperamentní holčičku, která mi bude dělat radost svojí bezprostřední radostí ze života. To Bonie naprosto splňuje. Tak jako všichni moji minulí dobrmani má Bonie ohromnou chuť do práce. Po svém otci má výrazný kořistnický pud a to předvádí nejen na obraně, ale i na poslušnosti, kde pro ten kulatý zázrak udělá téměř cokoli. Po matce zdědila výborný nos, který doufám na stopách řádně zužitkujeme. Bonie je především můj parťák, se kterým trávím svůj volný čas po práci. S Bonie máme vše před sebou, tak doufám, že nás osud dovede dál, než s předchozími dobrmany.